Autoři pohádek, výtvarníci, hosté...

Petra Braunová

(1967 Praha)

K napsání první knihy Rošťák Oliver ji inspiroval nejstarší syn, tehdy šestiletý školák, který nechtěl číst. Kniha vyšla v roce 2003, od té doby napsala pro děti téměř dvě desítky dalších příběhů. Knihy Petry Braunové si na regálech knihoven nepoleží, vesměs patří k oblíbeným titulům dětských čtenářů. Ema a kouzelná kniha (Albatros, 2010) získala Cenu dětí v celostátní anketě Suk - čteme všichni. Mezi dvacítkou nejčtenějších dětských knih stejné ankety jsou za rok 2013 hned dva tituly od Braunové - Tramvaj plná strašidel a O chlapci, který spadl z nebe (Albatros, 2012). Široký okruh čtenářů mají také knihy pro dospělé, na svém kontě má již osm titulů. Ať jde o romány či biografie, zaujmou nezvyklým úhlem pohledu a také tématy, o kterých se až tak moc nemluví. Do sbírky O kamnech na jižní točně napsala Petra Braunová pohádkový příběh Sto padesát let za komínem.

Jiří Brož

(1983 Šternberk)

Poezii a prózu psal již během studií na gymnáziu v Zábřehu. Je držitelem ocenění v soutěžích Šumperský Havran, Literární akademie Josefa Škvoreckého v Praze, Náchodská Prima sezóna či v rámci Ortenovy Kutné Hory. Poezii publikoval v almanachu Wagon a v časopise Psí víno. Byl zařazen do výboru Nejlepší české básně 2009 (Host, 2010). Jako hudební publicista spolupracoval s magazínem Živel a s měsíčníkem Rock&Pop. Je autorem básnických sbírek Noční poslech (Psí víno, 2009) a Zprávy tísňové (Adolescent, 2010). Pro knihu O kamnech na jižní točně napsal pohádku Nejlepší.

Martin Fahrner

(1964 Jablonec nad Nisou)

Po studiích na DAMU působil jako divadelní dramaturg v Jihlavě, Brně a v Pardubicích. Pracoval také jako topič, vyráběl keramiku, byl průvodcem ve Vysokých Tatrách, učil. S manželkou a třemi dětmi žije v Osikově na Šumpersku. Spolu s Petrem Ulrychem napsal divadelní hry Legenda (1994) a Kouzelné střevíčky (2000), věnuje se překladatelské činnosti, píše písňové texty. První kniha Pohádky pro veliké děti (Montanex, 1993) se stala námětem k inscenaci, kterou odvysílala Česká televize. Druhá kniha Steiner aneb Co jsme dělali (Petrov, 2001) se po roce dočkala nového vydání. Po úspěchu u čtenářů i u kritiky Český rozhlas knize věnoval jeden díl pořadu Setkání s literaturou. V roce 2004 vyšla v nakladatelství Petrov kniha Pošetilost doktora vinnetoulogie. Příběh tří kamarádů, odehrávající se od dob normalizace až po současnost, nastudoval Český rozhlas jako četbu na pokračování. Do výboru O kamnech na jižní točně byl zařazen text O štěstí z knihy Pohádky pro veliké děti.

Ilja Hurník (1922 Poruba – 2013 Praha)

Český hudební skladatel, klavírista, významný hudební pedagog, dramatik a spisovatel. Jeho dílo je obsáhlé, stejně jako řada ocenění, jichž se mu během života dostalo. Za všechna jmenujme Státní vyznamenání za zásluhy o stát v oblasti hudby a umění, kterou mu v roce 2007 udělil prezident Václav Klaus. Mnoha Šumperákům Ilja Hurník přirostl k srdci jako blízký přítel Šumperského dětského sboru, s nímž se rád potkával při řadě hudebních příležitostí. Hurníkova obsáhlá literární - především povídková - tvorba je většinou spojena s hudbou a s děním kolem ní. Do sbírky pohádek „nejen pro dospělé“ jsme vybrali hned tři z knihy Jak se hraje na dveře (Albatros, 1973).

Alois Mikulka (1933 Královo Pole, Brno)

Malíř, sochař, grafik, ilustrátor, scénograf, autor divadelních her, pohádek, básní a próz pro děti i dospělé. Za svou tvorbuobdržel řadu našich i zahraničních prestižních ocenění. V roce 1997 byl zapsán do Zlatého fondu české literatury pro děti a mládež. Žije a tvoří v Brně. Akademickým malířem je od roku 1958 a za tu dobu ilustroval knihy mnoha autorů i vlastní knížky pro děti. Patří mezi ně také pověsti z okolí Rudy nad Moravou, které posbírala Anežka Šulová. Kniha Obr na Šošole vyšla poprvé v roce 1964 v nakladatelství Ostrava. O pětatřicet let později ji vydal Pavel Ševčík ve štíteckém nakladatelství Veduta. V pohádkovém souboru O kamnech na jižní točně zastupují Mikulkovu literární tvorbu texty Čistírna a Výlet do hor z knihy Dvanáct usmívajících se ježibab (Blok, 1974).

Jaroslav Mostecký (1963 Zábřeh)

Jestli některý z autorů patří do TOP 10 českých autorů fantasy, science fiction a hororu, pak je to Jaroslav Mostecký. Do literatury vstoupil počátkem 90. let, kdy začal publikovat povídky. Je nositelem řady žánrových ocenění včetně Ceny Karla Čapka (1993). Dosáhl vítězství v soutěži O nejlepší fantasy (1993, 1996), získal cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu (1995, 1996). Trilogie Vlčí věk (Netopejr, 1995, 1996, 2000) z období pozdních výbojů Vikingů překvapila propracovaným stylem a znalostí historických reálií, navíc ukázala jeho vnímavost pro románový žánr. Byl účastníkem PARCONů v Šumperku (1993, 2000). Pohádka O tom, jak kuřátko Nanynka zachránilo brášky s podtitulem Velikonoční pohádkový horor čtenáře přesvědčí, že ani tento žánr mu není cizí.

Markéta Pilátová (1973 Kroměříž)

Vystudovala romanistiku a historii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Působila na univerzitě ve španělské Granadě, byla vedoucí zahraniční redakce týdeníku Respekt. Potom odcestovala do Brazílie a Argentiny a začala učit potomky českých emigrantů. Publikuje eseje, zahraničně-politické články, reportáže, recenze, povídky a autorské sloupky, píše rovněž písňové texty pro zpěvačku Moniku Načevu. Pokud nepobývá v zámoří, žije v Praze a ve Velkých Losinách. Pobyt v Argentině a v Brazílii ji inspiroval k románům Žluté oči vedou domů (Torst, 2007) a Má nejmilejší kniha (Torst, 2009). Oba byly nominovány na cenu Magnesia Litera a na Cenu Josefa Škvoreckého. V roce 2014 vyšel v nakladatelství Torst román Tsunami blues. Její tvorba pro děti čítá čtyři knihy, z nichž Kiko a tajemství papírového motýla (Meander, 2010) získala nominaci na Magnesii Literu. Ve výboru O kamnech na jižní točně představuje úryvek z připravované knihy Kiko a tulipán, inspirované Velkými Losinami.

Jiří Suchý (1931 Plzeň)

Spisovatel, textař, skladatel, výtvarník, zpěvák, herec, režisér, dramaturg. V roce 1958 se stal spoluzakladatelem Divadla Na zábradlí. O rok později založil spolu s Jiřím Šlitrem divadlo Semafor, kde působí dodnes. Literární festival Město čte knihu byl v roce 2007 věnován právě jemu. To, že Život není jenom legrace (i když většinou ano), jak zněl titul tehdy vydaného souboru povídek, dokazuje Jiří Suchý novými hrami, písničkami, ale i osobitým literárním pohledem. Důkazem je i Pohádka o dlouhé cestě ze sbírky Med ve vlasech (Západočeské nakladatelství Plzeň, 1970), jež se stala také úvodní povídkou sbírky vydané u příležitosti desátého ročníku festivalu Město čte knihu.

Zdeněk Šmíd (1937 Kdyně - 2011 Seychely)

Český spisovatel, autor více než 30 knih. Působil jako učitel, středoškolský profesor a redaktor Západočeského nakladatelství. Poté se vydal na dráhu spisovatele na volné noze. Dominantní složkou v jeho tvorbě je humor. Postavy zachycené v jeho knihách jsou nám blízké svou člověčinou. Tituly Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii (Olympia, 1979), Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách (Olympia, 1984) a další patří do zlatého fondu české humoristické literatury. V Šumperku jsme Zdeňka Šmída přivítali v rámci besedního cyklu VIA LUCIS 15.března v pro něj osudném roce 2011. Pohádka O kamnech na jižní točně se stala titulním textem sbírky vydané u příležitosti festivalu Město čte knihu 2014. Poprvé vyšla v Pohádkách pro dobrodruhy (Olympia, 2007).

Anna Šochová (1959)

Jedna ze stálic současné české fantasy. V průběhu několika let si získala sympatie čtenářů nejen brilantně vystavěnými příběhy v povídkách a románech, ale i výrazovými prostředky a jazykovou stránku tvorby. Za své povídky a romány získala řadu literárních cen včetně té nejprestižnější. Cenu Karla Čapka obdržela v letech 2003, 2004 a 2006. Je zastoupena v antologiích Český horor (Mladá fronta, 2004), Roboti a lidi (Mladá fronta, 2009), Časovír (Mladá fronta, 2008). Kromě jiného vydala romány Ochránce rodu (Epocha, 2008), Vládci močálu (Epocha, 2010), Rozpusť vlasy, otevři bránu (Ikar, 2011). Do knihy O kamnech na jižní točně, vydané u příležitosti festivalu Město čte knihu 2014, přispěla pohádkou Studna pravdy.

Ludvík Vaculík (1926 Brumov)

Prozaik, fejetonista, publicista, autor manifestu Dva tisíce slov (1968), zakladatel samizdatové edice Petlice. Už románem Sekyra (1966) přesvědčil o svém mimořádném literárním talentu. Následovaly další tituly, které ukázaly Vaculíkovu literární žánrovou pestrost - Morčata (1970), Český snář (1980), Jaro je tady (1988), Jak se dělá chlapec (1993), Cesta na Praděd (2001), Hodiny klavíru (2007). Od roku 1996 je nositelem Řádu T. G. Masaryka III. třídy. V roce 2008 byl vyznamenán Státní cenou za literaturu. Šumperk mu věnoval sedmý ročník festivalu Město čte knihu. Nyní se Vaculík na šumperský literární festival vrací s pohádkou Petr má medvěda nebo co, která samostatně vyšla v nakladatelství Meander v roce 2008. A opět je to jiný Ludvík Vaculík.

Františka Vrbenská (1952 Praha)

Patří mezi nejvýraznější osobnosti „ženského týmu“ stávající české fantasy. Kromě vlastního psaní svou působnost rozšiřuje i o přednášky a semináře na setkáních fanoušků science fiction a fantasy (například v roce 2000 Parcon v Šumperku). Za celoživotní práci a přínos pro rozvoj žánru fantastiky byla na Parconu 2008 v Plzni oceněna Mlokem za zásluhy. Z vydaných titulů: trilogie Labyrint půlnočního draka (Netopejr, 1998, 1998, 2000), povídky v antologiích Noční setkání (Slon, 2000), Drakobijci 3 (Straky na vrbě, 2001), Legendy české fantasy (Triton, 2006), Časovír (Mladá fronta, 2008), Legendy 1: Draci (Straky na vrbě, 2010), Klenoty české fantasy (Argo, 2014). Pohádkou, jak jinak než ve stylu fantasy, Stopy ve větru přispěla do výběru O kamnech na jižní točně.

Jaroslav Žváček (1989 Šumperk)

Šumperský rodák Jaroslav Žváček patří ke generaci nejmladších českých spisovatelů. Po gymnaziálních studiích se vypravil do Prahy, kde navštěvoval FAMU a pod pedagogickým vedením Petra Jarchovského stvořil dva celovečerní scénáře. Podle jednoho z nich se natáčí film Kobry a užovky. Jeho prvotina, román Lístek na cestu z pekla (Paseka, 2012), získala cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku a taktéž byla nominována na cenu Jaroslava Ortena. Pro soubor O kamnech na jižní točně Jaroslav Žváček napsal „pohádku pro dospělé“ O zkažení výstavby přehrady u Mohelnice.

Věra Kovářová (1951 Přerov)

Vystudovala výtvarný obor na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci u prof. Jalůvky, Jemelkové a Ruska. Téměř celý svůj profesní život pracuje na tzv. volné noze. Žije v Rejcharticích u Šumperka obklopena uklidňující jesenickou přírodou. Za svůj výtvarný vyjadřovací prostředek si vybrala grafiku. Oblíbila si kresbu tuší - jednoduché a přesné linky. Krásu barev, sytých tónů a barevných kotrastů pak pro sebe objevila v další výtvarné lásce, v litografii.

Samostatně vystavuje od roku 1980 a je zastoupena v různých sbírkách doma i v zahraničí. Pro šumperskou veřejnost připravuje již dlouhou řadu let grafické listy k pořadům Via Lucis, pořádaným domem dětí a mládeže Doris.

Je autorkou ilustrací ke knihám Lydie Romanské Dopolední poetika (Profil Ostrava 1985), Kytice severomoravských pověstí (Pavel Ševčík - Veduta Štíty 2002) a O kamnech na jižní točně (Pavel Ševčík - Veduta Štíty 2014).

Markéta Vydrová (1968 Praha)

je česká výtvarnice a ilustrátorka, svou tvorbu zaměřuje především na knihy pro děti. Začínala prvotinou napsanou jejím manželem Danielem Vydrou a vydanou nakladatelstvím Sursum v roce v roce 2004 s názvem Na co hrají varani. V roce 2009 získala za ilustrace ke knize Draka je lepší pozdravit, aneb O etiketě prestižní ocenění – cenu SUK a výroční cenu Mladé fronty. Kniha Strašibraši, aneb Tajemství věže v Kamsehrabech získala prestižní ocenění White Raven 2011, které každý rok zveřejňuje Internationalen Jugendbibliothek v Mnichově.K dnešnímu dni má na svém kontě již 60 knih se svými ilustracemi. V roce 2014 vydala mimo jiné také svoji autorskou knihu Můj skřítek Šalvěj. V rámci festivalu Město čte knihu proběhne ve Vlastivědném muzeu v Šumperku autorská výstava Pohádkový svět Markéty Vydrové.

http://www.ilustrace-marketa-vydrova.estranky.cz/